Festiválek, o kterém bude řeč, proběhl poprvé ve druhém večeru letošního jara, a proto se jmenuje Březňák. Jako tenkrát tak i nyní, 18. října 2014, proběhl v sále hotelu U Hvězdy v pražském Břevnově, pročež se jmenuje Břevnovský. Jarní Břevnovský Březňák byl prvním pokusem o společné dílo kapely Sekvoj a hudbymilovné rodiny Eisenreichových, a dlužno říci, že pokusem velmi zdařilým. O to víc jsem byl zvědav na pokus druhý, jemuž je věnován tento a osm následujících odstavců plus deset fotek Lenky Živné)*. 

Herecká klika Disneybandu: M. Kadlec a A. Drábková

Stejně jako před půl rokem pozdravil moderátor Honza Dobiáš těsně po osmnácté hodině diváky, kteří tou dobou zaplňovali nadpoloviční většinu sálu, a časem jich podstatně přibylo. Jako prvního vystupujícího uvítal na scéně libereckou formaci Disneybandzaloženou v r. 2000. Původně duo, později nanejvýš kvintet, dnes trio. Zde hrálo jako kvartet. Kapelník - zakladatel, autor repertoáru, kytarista a zpěvák Martin Kadlec; baskytarista Marek Štulír, který s Martinem hrával od nepaměti jako host až do chvíle, kdy se stal řádným členem kapely; v pořadí čtvrtá zpěvačka Disneybandu (od r. 2012) Anička Drábková)**, též hráčka na příčnou flétnu; a bubeník Tomáš Piala jh. Disneyband sleduji od jeho začátků a v současném obsazení mi zní za celé ty roky nejlépe… Popravdě řečeno, zapochyboval jsem, zda udělal realizační tým dobře, když zařadil tento trumf na začátek programu, leč 1) Marek a Tomáš hráli večer Malostranské besedě jako členové skupiny Jarret, takže to nešlo jinak a 2) ke cti všech po Disneybandu vystupujících musím říci, že moji pochybnost zcela rozptýlili.

 

Tři chlapi na scéně poprvé, to byla kapela EKG-M

Ze své „rodné“ osady Údolí hříchu vyrazila velmi úspěšně již na prahu 90. let na trampskou scénu dvojice velmi kvalitních bývalých rockových kytaristů Pavel Kukla a Miloň Ekl, ke kterým se velmi brzo přidal baskytarista Tomáš Kaňka. Později měla jejich kapela EKG-M zhruba desetiletou odmlku a na scénu se vrátila v loňském roce. A já se obával, bude-li mě jejich muzika oslovovat stejně jako tenkrát, před lety… Svižný nářez sestavený jak z písniček trampských klasiků, tak z vlastní autorské tvorby strhl všechny diváky, včetně mne, jak dravá voda jejich domovské řeky Berounky při jarních povodních. Byl to přesvědčivý, dynamický a radostný proud chlapáckých trampských písniček, jenž je na české hudební scéně, žel, čím dál tím větší vzácností. Stejně jako přidával Disneyband, přidávali i EKG-M, jen musím říci, že jeden přídavek mi tu byl málo (a nebyl jsem v tom sám). Chlapce ale čekala, podobně jako půlku Disneybadu, další štace - koncert pro obnovený pivovar v Hostomicích pod Brdy spojený s ochutnávkou jeho piva Fabián, což jako brdský tramp rovněž shledávám jako událost velice radostnou a pozitivní. 

Soustředěný divák a vzácný host Březňáku, to byl Mirek Kovářík

Tento půlročník Březňáku lze nazvat programem překvapivých zvratů. Prvním byl kotrmelec od autorského folku k temperamentní trampské písničce. A druhý přišel hned po trampském bloku, který publikum pěkně rozparádil. Byl jím obrat o 180° v podobě vystoupení mága slova veršem vázaného, průkopníka moderní české recitace, letošního osmdesátníka Mirka Kováříka. Honza Dobiáš udělal jeho recitátorskému vystoupení úvod rozhovorem. Mirek v něm vzpomínal na dlouhá léta, kdy uváděl Portu a na to, jak právě na ní začínal před TFC diváky recitovat básně. Jako téměř vždy byl dominantním básníkem jeho vystoupení Václav Hrabě, zde jeho Pár tónů, které přebývají.  Zlatým hřebem, před přídavkovým Hrabětovým Jam session s Johanem Sebastianem Bachem, byla Kainarova báseň Podvečerní zimní jízda vlakem v Čechách 1969, kterou autor věnoval památce Jana Palacha. Mistrovství a vitalita zdánlivě nestárnoucího umělce upoutaly pozornost a vyvolaly nadšené ovace všech diváků)***. Radostnou a zároveň dojemnou byla chvilka po Mirkově vystoupení, kdy mu jeho dlouholetý kamarád a obdivovatel, vzácný příznivec Březňáku Tony Linhart dodatečně poblahopřál k jeho srpnovým narozeninám. Předal mu svůj dárek a svými vzpomínkami připomněli Mirkovo nejoblíbenější album Pacifiku Oheň, voda, vítr zvané „indiánské“.

Vlídný spolupracovník zvukaře Michala Bechyněho, to byl Mirek Kovářík

Umělec, který získal srdce všech diváků, to je recitátor Mirek Kovářík

Zvukař Pepa Balcar na svém pracovišti jen a jen pro nás

Verše dozněly a sálem se rozezněla dost specifická muzika kdysi bluegrassové skupiny Bodlo z Chodova u Karlových Varů založené v r. 1985. Ta muzika je sice dodnes postavena na grassovém instrumentálním obsazení (kytary Zdeněk Smolík a Pišta Timko, housle Slávek Vojtek, baskytara Radek Exner a banjo kapelník Olda Pulkrt; zpívají všichni mimo kapelníka) a dlouhých zpěvných slabikách, ale melodicky a názorově je dost jiná, prostě „bodlovská“. Je prima mít mezi svými kamarády dobrou kapelu a tu já v Bodlu mám. A je také prima tu kapelu dlouho nepotkat… Když jsem jim po vystoupení říkal, jaká je radost poslouchat po dlouhé době, vedle osvědčených kousků i spoustu nových písniček, odtušil kapelník s kamennou tváří: „Jo, to znám, to zažívám při každým vystoupení.“ A když jsem se ptal, zůstanou-li na jam, pravil Slávek, že musejí odejet, protože má doma ženu s velkým břichem. Pokusil jsem se sice ve prospěch jamu uplatnit vlastní nemalé, leč Olda záležitost uzavřel velmi lapidárně slovy: „Jenomže z toho tvojeho nic nevypadne,“ a bylo vymalováno.

Skupina Bodlo na svém pracovišti jen a jen pro nás

Kapela Bodlo sice a jam nezůstávala, ale krátké vystoupení Tonyho Linharta si ujít nenechala. Tony přijel do Břevnova přímo z návštěvy staré libřické trampské osady Albatros. Přesto že ho, jak říkal, výlet poněkud unavil, bedlivě sledoval celý program. Jeho třípísničkové vystoupení s přídavkovým Karlínským nábřežím bylo pouze třešničkou na dortu, který Břevnovskému Březňáku Tony přinesl formou velké propagace ve vysílání Country Rádia. Ač krátké, bylo to vystoupení příjemné a pohodové, z něhož měla radost i Tonyho kolegyně z Pacifiku Marcela Voborská, která se festiválku zúčastnila jako divačka. A i ona potvrdila, že ten Karlín, tak jak ho dělá Tonda, to tedy jo!!!

Vzácný přítel Březňáku a kamarád Sekvoje Tony Linhart

Tři chlapi na scéně podruhé, to byla kapela Sekvoj

„A zase jsme byli nejlepší!“ zvolal radostně Pavel Hurt ze Sekvoje, když pod scénu přišla Anička Eisenreichová a pravou rukou zaťatou v pěst ukázala palcem vzhůru. Radost z toho měli Sekvojáci stejnou jako před nimi Disneyband, EKG-M a Bodlo a vůbec jim nevadilo, že ve skutečnosti to znamená, že do konce jejich setu zbývá už jenom jedna písnička. Holt je fajn být mladej a hezkej a děvče; kdybych takhle řídil koncert já, vezmou mě něčím po kebuli… Ale to bylo až na konci vystoupení pořádající kapely, jež bylo dobře namíchaným koktejlem nejúspěšnějších sekvojáckých písniček jako Nouzová kolonie, Vlídný kout, Ženská, Kolt, Džínsbunda, Pár přátel atd., jak to má být. Jako obvykle zpívali hlavně Olda Dolejš s Pavlem a Emil převážně Makal na basu, inu Pinďa… K vystoupení oficiálně završenému přídavkovou Vzpomínkou na Jima si diváci nekompromisně vyžádali ještě tři kousky. Byly to samozřejmě ty největší ptákoviny v repertoáru Sekvoje - 4 myši Pavla Hurta, tesaříkovská Karviná s textem Milana Jablonského a variace na Beethovenovu Ódu na radost zvaná Kolouškova mast. A mohl začít jam. 

A jam začal. A byl prý super. S kytarou v rukou ho otevřela hlava rodu Eisenreichů, nekorunovaný ředitel Březňáku, Aniččin táta Honza, ke kterému se postupně přidávali další kamarádi. Mezi nimi jedna z hvězd minulého půlročníku, Franta Vlček, tentokrát přítomný v roli diváka, a samozřejmě všichni tři Sekvojáci. A dál už vím jen to, že se končilo daleko, předaleko za půlnocí a víc už nic. A vím to jen z doslechu, protože jsem tentokrát krátce po programu musel odjet domů. Takže mi už nezbývá, než poděkovat všem vystupujícím, zvukařům Pepovi Balcarovi a Michalovi Bechyněmu, všem Eisenreichům a Sekvojákům a ostatním, kdož přiložili ruku k dílu, a taky všem, kteří se mnou seděli v sále a sledovali program. Děkuji vám, jste skvělí a bylo mi s vámi moc dobře. Za odměnu vám prozradím, že nekorunovaný ředitel festivalu mi už esemeskou oznámil, že další půlročník Břevnovského Březňáku proběhne 28. března 2015 a že se už teď těším, až vás a vaše kamarády v sále hotelu U Hvězdy uvidím. 

Reportáž, kterou jste právě dočetli, ve svém prenatálním stádiu

 

Vysvětlivky, jež nemusíte číst, 

stejně jako text před nimi, a které nahrazují devátý odstavec:

*) Celé album 110 fotografií Lenky Živné z Břevnovského Březňáku si můžete prohlédnout na https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10204308020714008.1073741920.1033684634&type=1&l=c6125e8a9e.

**) Anička Drábková hraje vedle příčné flétny též na akordeon, klavír a jiné klávesové nástroje, na kytary všeho druhu, na pražcové baskytary, na kontrabas, na cello, na cajon a jiné rytmické a několik dalších melodických nástrojů. Vedle Disneybandu hraje a zpívá ve formacích Berušky, Anna D. a ŽZ-Želkovický Zbytek. Loni byla při obnově legendární skupiny Corpus Delicti, kterou nedávno z časových důvodů opustila. Je jednou z nejvýraznějších instrumentalistických osobností své generace a jedinou nositelkou muzikantského vyznamenání Největší pilník Notování. Pije pivo.

***) Vystoupení Mirka Kováříka bylo co do okamžité odezvy nejúspěšnějším bodem večera. A průzkum, který si v následujících dnech udělali mezi početnými známými diváky Eisenreichovi, přinesl stejné výsledky. Mirek Kovářík byl jedničkou druhého půlročníku Břevnovského Březňáku!

 

Text: Karel Vidimský - Cimbura

Fotografie: Lenka Živná